Moving Water Alliance je podcastový kanál věnovaný diskusím o ochraně vody, čistých řekách, plážích a předcházení plastovému znečištění v oceánech. S ekologickým aktivistou, Parthem Guptou, si Milan, CEO Binchio, promluvil o zásadních životních okamžicích a zkušenostech, které ho postupně přivedly do světa udržitelného byznysu. Vysvětloval také, proč je výroba japonského aktivního uhlí do vody – Kishu binchotanu – zařazena Organizací pro výživu a zemědělství Spojených národů (FAO) do Světového dědictví globálně důležitých zemědělských ekosystémů (zkratka GIAHS). Milan a Parth se také dotkli aktuálního vývoje ve zkoumání dopadu mikroplastů na vodu a lidské tělo.
Podcast Moving Water Alliance: cesta do udržitelného byznysu
Tuto epizodu najdete na Spotify a přepis rozhovoru přímo tady. Přejeme příjemný poslech nebo čtení.
Milane, svůj profesní život jste začal jako právník, ale pak jste se rozhodl zahájit svůj vlastní eco-friendy a udržitelný byznys. Řekněte nám, jak se z právníka stane podnikatel s eko-značkou?
Inu, je to dlouhý příběh o životních hledáních a objevech, ale posnažím se to zkrátit. Víte, právnická fakulta byla pro mě něco jako umělá časová bublina. Během těch šťastných a zábavných studentských let jsem moc nepřemýšlel o širší perspektivě své budoucnosti. Mým cílem bylo do značné míry dokončit školu a zahájit klasickou advokátní kariéru. Ale když se to stalo a já jsem po právach nastoupil do svého prvního zaměstnání jako advokátní koncipient, cítil jsem se, že patřím někam jinam… Byl to velmi silný pocit. Proto jsem se rozhodl hledat nové možnosti života. Přestěhoval jsem se s přítelkyní do Prahy a krátce na to jsme se rozhodli cestovat po JV Asii jako digitální nomádi a dobrovolníci. Tato cesta ve mně změnila spoustu věcí a otevřela nové nápady, jednou z nich bylo, že se musím stát podnikatelem a ekologickým aktivistou.
A jak takový “gap year” s 8-měsíčním cestováním po jihovýchodní Asii definoval vaši kariérní změnu?
Bylo mnoho určujících momentů, kdy jsem se cítil tak napojen na planetu a přírodu, jako nikdy předtím. Ale pokud bych měl vyzvednout jen jeden, mluvil bych o zkušenostech během našeho dobrovolnictví v ekologickém hotelu přímo uprostřed džungle na ostrově Borneo. Tento eco-lodge se jmenuje The Last Frontier Resort a byl vážně přímo v deštném pralese. Hosté musí projít více než 200 dřevěných schodů přes deštný prales, aby se dostali do ubytování. A pamatuji si, že jednoho dne jsme se s (teď už) manželkou přidali k hostům na turistiku přes kopce. Když jsem byl na vrcholu kopce, naskytl se mi pohled, který mi změnil život – údolí pode mnou bylo rozděleno přesně na polovinu mezi deštným pralesem a plantáží palmy olejné. Když jsem viděl, jak tato „zelená poušť“ na výrobu palmového oleje požírá jeden z nejdůležitějších ekosystémů na planetě, něco se ve mně změnilo.
Deštný prales na Borneu (Malajsie) bránící se rychle postupující palmové plantáži (foto z archivu Milana Suchého).
Udála se Vám nějaká další mimořádná životní zkušenost, o kterou se s námi chcete podělit?
Další silný zážitek přišel na ostrovech Kambodže, kde jsme museli kupovat tuny balené vody, jelikož se nám pokazily filtry na lahvích. Produkovali jsme tolik plastového odpadu, že jsem se cítil hrozně, zejména proto, že tam tehdy neexistoval systém odpadového hospodářství. Uvědomil jsem si, že v Evropě bereme čistou a pitnou vodu jako samozřejmost, ale v mnoha jiných zemích je to tak vzácný zdroj.
Když jsem se vrátil domů, přemýšlel jsem nad tím, jak bez vytváření odpadu odfiltrovat škodliviny z vody z vodovodu.
Jak se tento „100% přírodní, cenově dostupný a flexibilní způsob domácí filtrace a mineralizace vody“, jak jej prezentujete, změní na byznys?
Nejprve jsem si objednal vzorky z Japonska (odkud produkt pochází) a otestoval jsem aktivní uhlí binchotan na vlastní vodě z vodovodu a také jsem ho rozšířil mezi své přátele. Miloval jsem ty filtrační tyčinky a také mi moji přátelé dali velmi pozitivní zpětnou vazbu. Všichni jsme cítili, jak změnili testovanou vodu na přírodní s eliminovaným zápachem chlóru a podobně. Tak jsem dostal nápad založit malou “bokovku” či “side-hustle” byznys – malou značku a e-shop, kde budu prodávat tyčinky z aktivního uhlí binchotan na filtraci a mineralizaci vody.
A co udržitelnost? Podělte se s námi o poznatky z udržitelné výroby raw materiálu pro Binchio filtrační tyčinky.
Naše japonské dřevěné uhlí Kishu binchotan se vyrábí v zemědělské oblasti Minabe-Tanabe, která je zařazena do seznamu Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) do Světového dědictví globálně důležitých zemědělských ekosystémů (zkratka GIAHS).Místní japonští farmáři po staletí udržují v symbióze místní systém pěstování japonské meruňky ume a japonského dubu ubame-gashi, který produkuje aktivní uhlí Kishu binchotan.
Jak funguje tento jedinečný systém farmaření? Lesní porosty jako dub Ubame (Quercus phillyraeoides) se udržují vysoko na strmých svazích. Tyto lesy plní různé funkce včetně ochrany vodních zdrojů a prevence sesuvu svahů. Dub Ubame také poskytuje dřevo používané k výrobě tvrdého a vysoce kvalitního uhlí typu Kishu binchotan.
Pod těmito lesy jsou meruňkové sady (Ume). Na výrobu binchotanu s aktivním uhlím se nikdy nekácejí celé stromy. Těžba dřeva probíhá tradičním způsobem, takzvaným selektivním prořezáváním těchto krásných stromů. Pod meruňkovými sady jsou rýžová pole a usedlosti.
Výroba RAW materiálu pro Binchio filtrační tyčinky – japonské aktivní uhlí Kishu binchotan, prefektura Wakayama (dřív Kishu).
Jakým způsobem vaše výrobky přispívají k prevenci znečištění oceánů plasty?
V první řadě je Binchio filtrem bez plastů. To znamená, že náš produkt je skvělou alternativou nejen k plastovým vodním filtrům, ale také k balené vodě obecně. Znečištění plastovými lahvemi je obrovský problém. Představte si, že každý rok 8-12 milionů tun plastů skončí v oceánu. Většinu tohoto odpadu tvoří jednorázově použité plasty, jako jsou láhve, sklenice, brčka atd..
Další věc je, že aktivní uhlí prokazatelně eliminuje mikroplasty i z vody z vodovodu. Mikroplasty jsou dalším velkým tématem spojeným s oceány a vodou.
Rád bych s vámi probral nedávný článek z Guardianu, kde se poprvé našly mikroplasty v lidské krvi, musím říci, že jde o velmi děsivý objev. Je to článek od Damiana Carringtona ze 24. března.
Podle nedávných studií vypije člověk v průměru každý týden kolem 2.000 mikroplastových částic o hmotnosti 5 gramů, což odpovídá snězení 1 kreditní karty za týden. BBC již v roce 2018 zveřejnila video vyšetřování, které ukazuje, že 93 % balené vody a 92 % vody z vodovodu je kontaminováno mikroplasty. VĚDCI našli mikroplast ve láhvi za lahví a značku za značkou.
Posluchače by mohlo zajímat, jak je možné, že se mikroplasty dostaly do vody při průchodu pitné vody přes čističku či úpravnu. Mikroplasty jsou tak malé, že je čističky vody nedokážou zachytit, takže mikroplasty proklouznou téměř všude.
Potřebujeme další studie, které dokážou, co přesně dělají mikroplasty s buňkami našeho těla a v jakém množství jsou nebezpečné. Neboť to nikdo přesně neví. Podle mého názoru a z toho, co jsem dosud četl, je účinek mikroplastů velmi podobný tomu, co s naším tělem dělají těžké kovy. Existují studie, které dokazují, že těžké kovy způsobují takzvaný oxidační stres. Tak, jako jiné druhy stresu, i tento „oxidační typ“ narušuje imunitní systém a oslabuje přirozené samoléčící schopnosti našeho těla.
Celou epizodu najdete na Spotify či webových stránkách neziskové organizace Planet Calls.
